Volby a jiné pohromy

30. září 2011 v 18:25
Na přelomu září a října tady v Zambii jaro pomalu přechází v léto. Po třech slunečných týdnech, které jsem tady zažila, se včera večer na obloze objevily první blesky a spadlo i pár těžkých dešťových kapek. Období dešťů je tu co nevidět. Konečně se to tady trochu zazelená, ale musím počítat taky s tím, že se odevšad vynoří spousta nové havěti. Už jsem si zvykla, že večer musím dávat pozor, abych nerozšlápla nějakou tu žábu (bůhví, kde se tady v tom suchu berou), ještěrky v kuchyni už považuji za samozřejmost a naučila jsem se sdílet pokoj (někdy i sprchu) dokonce i s pavouky velkými jako moje dlaň, které kdybych objevila u sebe doma v Přerově, rovnou bych si hledala nový byt.
Zambie zažívá v posledních dnech změny různého charakteru. Minulý týden proběhly prezidentské volby, a nedá se říct, že zrovna v klidu. V některých větších městech byly provázeny bitkami, kolem silnic hořely ohně a několik lidí tenhle historický okamžik nepřežilo. Škola nebyla, protože v těch několika dnech se vůbec nedoporučovalo vycházet do města. Z devíti prezidentských kandidátů měli skutečnou šanci na zvolení pouze dva, v té době stávající prezident Rupiah Banda a opoziční kandidát Michael Sata. Asi největším problémem téhle země (stejně jako mnoha dalších afrických zemí) je všudypřítomná korupce. Zvolení Michaela Saty tak vyvolalo v celé zemi lavinu nadšení; Zambijci prostě věří, že jakákoliv změna může být jedině k lepšímu. To se samozřejmě ukáže až časem. Hned po vyhlášení volebních výsledků ale bylo jasné, že tahle změna bude mít dopad na bělošskou zambijskou menšinu - ať už půjde o bělochy přistěhovalé, nebo bílé rodilé Zambijce. No a tento předpoklad se akorát potvrdil včera, kdy zambijský bílý viceprezident rezignoval na svůj post. (Zambijci si svého prezidenta volí přímou volbou. Když jsem holkám z grade 10 řekla, že já osobně si svého prezidenta zvolit nemůžu, byly v těžkém šoku, a teď už asi navždy budou žít v představě, že v České republice panuje diktatura. )
No já naštěstí nejsem viceprezident, a svůj post dobrovolníka si tu do července snad bez větších problémů udržím. I když náplň mé práce se zatím stále teprve rýsuje. V sobotu jsem dokončila týdenní intenzívní práci na výzdobě dobrovolnických domků a teď jsem se znovu ocitla v bodě nula, kdy čekám, co se mnou bude dál. Moje německé spoludobrovolnice Janin a Juliane jsou na tom o něco lépe, mají už svůj rozvrh hodin. Kromě angličtiny a matematiky v pátých a šestých třídách budou vyučovat také CTS - creative and technology sciences, což může být za jistých okolností poměrně užitečný předmět, ovšem v těchto podmínkách představuje doslova trestuhodné mrhání časem. Tato škola bohužel trpí katastrofálním nedostatkem materiálu, a tak jsem sama zvědavá, jak se Janin a Juliane bude dařit učit děti šít bez jehel, kreslit bez tužek a plavat bez vody. (A to si prosím nedělám srandu, v osnovách CTS je skutečně zahrnut i sport, a plavání v našich cihlových zaprášených třídách vyučují i učitelé, kteří v životě neudělali dvě tempa).
Samotné vyučování je však pouhým zlomkem skutečné učitelovy pracovní náplně. Naplánování a vyhodnocení jediné vyučovací hodiny totiž provází taková byrokracie, za kterou by se nemusel stydět ani tvůrce Školského vzdělávacího programu. Jak by byl učitel bezradný, kdyby nemohl před začátkem hodiny nahlédnout do své dvoustránkové přípravy, aby si v kolonce "potřebné pomůcky" ověřil, že skutečně bude potřebovat tabuli a křídu! Podobný proces následuje i po ukončení vyučovací hodiny, kdy musí být sepsáno závěrečné vyhodnocení. Celé tohle papírování je o to absurdnější, když pak člověk na vlastní oči vidí, jak taková hodina probíhá. Verdikt "cíle byly splněny, hodina proběhla úspěšně, žáci byli aktivní" je možno přeložit jako "vypočítali jsme jeden příklad, vypočítali jsme ho blbě, děcka dělaly bordel (jako vždycky)".
Já plně pracovně vytížená zatím ještě nejsem, ale učím už pár hodin francouzštiny, každé odpoledne matematiku (když jsem zjistila, že ještě dokážu vynásobit dva zlomky a vypočítat objem kvádru, vzala jsem si na starost sedmou třídu) a večer pak následuje study time. Každý dobrovolník dohlíží od sedmi do půl deváté na jednu studijní skupinu, pomáhá holkám s domácími úkoly a různými problémy, na které holky při studiu narazí - samozřejmě v rámci svých znalostí. Zjistila jsem, že rámec mých znalostí bohužel tak zcela nepokrývá obsah učiva sedmého ročníku, a když jsem včera večer nedokázala Joyce říct, ve kterém africkém státě se nachází pohoří Rwenzori, vysloužila jsem si pohrdavou reakci, že "Brian, co tady byl před rokem, by to věděl, protože Brian věděl úplně všechno."
No jo, bohužel nejsem Brian a úplně všechno nevím, tak mi nezbývá než obrnit se pořádnou dávkou trpělivosti a učit se, učit se, učit se.
(Mimochodem, teď už vím, že Rwenzori mountains se nachází na hranicích Ugandy a Konga Usmívající se )




Volili byste tohoto pána?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vojta Vojta | E-mail | Web | 30. září 2011 v 20:00 | Reagovat

:)) Super článek. Říkal jsem si - uff, tolik textu, ale najednou jsem byl na konci a celé jsem to přečetl :)
Měj se tam krásně a to, žes nevěděla kde je Rwenzori, to je trestuhodné! :D

2 rokvzambii rokvzambii | 1. října 2011 v 7:48 | Reagovat

Teda Vojto...fakt jsi ti přečetl ÚPLNĚ CELÉ?! Ty jsi ale šikula :-)

3 zu zu | 1. října 2011 v 13:28 | Reagovat

No prave jsem ti chtela napsat, ze Rwenzori mame tady v Ugande (i se snehem!)... ale docetla jsem to do konce, a vidim, ze uz to vis i ty :-)

4 Jana Š. Jana Š. | E-mail | 2. října 2011 v 21:35 | Reagovat

Takže kobra stále nic...? :)

5 rokvzambii rokvzambii | 3. října 2011 v 18:11 | Reagovat

stále nic :-) dnes to období dešťu teprve pořádně vypuklo, parádní bouřka (byla bych radši, kdybych zrovna venku nedokončovala banner na středeční den učitelů...teď můžu začít znova). Tak třeba se kobry teprve dočkám :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama