AIDS, Bůh a učebnice němčiny

14. listopadu 2011 v 17:22
V rámci Cagliera - rok trvající přípravy na zahraniční dobrovolnou službu - jsme my, dobrovolníci měli dostatek času i příležitostí zjistit si základní údaje o zemi, kde se chystáme strávit rok svého života. Zambie: řadí se mezi deset nejchudších zemí světa, průměrná délka života 40 let, 20 % obyvatelstva nakaženo virem HIV. Reputace zemí černé Afriky je mi známa tak dobře jako každému Evropanovi s aspoň minimálním rozhledem, nicméně výsledek těchto statistik je přece jen docela zneklidňující. Míra rozšířenosti AIDS je hlavním problémem nejenom Zambie, ale i spousty dalších okolních afrických států - to není nová informace zřejmě pro nikoho. Spíš se nabízí otázka, proč tomu tak je. Proč se lidé v tak rizikovém prostředí chovají tak sebevražedně nezodpovědně (drtivá většina, asi 80%, se virem HIV nakazí při pohlavním styku). Příčin bude asi víc. V první řadě to může souviset s jejich vnímáním času a přístupem k životu obecně. Vzpomínáte si, jak vám na základce připadal váš čtyřicetiletý učitel beznadějně starý, odsouzený k pomalému a trapnému dohasínání a jak jste si přáli být v jeho věku raději mrtví? Možná tak nějak přemýšlí Afričan, když mu řeknete, že ho AIDS za deset let zabije. Tady se prostě žije přítomností.
Další kámen úrazu tkví v informovanosti a prevenci. Ve středu se v našem Auxiliu (něco jako střední odborná škola, kde učím francouzštinu), konala přednáška na téma "Jak se chránit proti AIDS". Ze zvědavosti jsem se zúčastnila - bohužel pochytila jsem jenom tak polovinu z toho, co bylo řečeno, neboť přednášející neustále přecházela z angličtiny do Nyanja a z Nyanja do angličtiny (a i s tou africkou angličtinou mám stále ještě docela velký problém...). Ne, že bych si dělala přehnané iluze o míře informovanosti našich studentů. Ale zkuste zachovat vážnou tvář, když dvacetiletý člověk položí otázku typu "co znamená slovo heterosexuál?" nebo "může být AIDS vyléčeno modlitbou?". Co se prevence týká, přednášející nabízela jedinou cestu: abstinenci. Sex až po svatbě (možná tady snubní prsten funguje jako očkování, co já vím...).
Slovo kondom nepadlo za celou přednášku ani jednou. S tím se ovšem dalo předem počítat - to je něco, co je v tomto prostředí potřeba respektovat. Pokud to ještě nevyplynulo z mých předešlých příspěvků (ale tomu bych se hodně divila), ráda bych teď zdůraznila, že City of Hope provozují řádové sestry Salesiánky. Já jsem tu široko daleko jediným neznabohem. (Jan, můj spoludobrovolník z Belgie, si kvůli tomu o mě dokonce dělá starosti. Je totiž přesvědčený, že když se po odchodu z tohoto světa nechystám vstoupit do Jeho království, musím mít panickou hrůzu ze smrti.)Díky toleranci sester to ovšem ani v nejmenším nevnímám jako handicap. Svůj rozdílný pohled na svět a na život vzájemně respektujeme a naše soužití tak funguje bez potíží. Složitější je to někdy s holkama, pro které je život bez Boha něco tak nepředstavitelného jako život bez lednových dešťů nebo bez banánů.
75% Zambijců se hlásí ke křesťanství. To se promítá snad do všech oblastí života: běžně tu narazíte na jména jako Charity, Innocent nebo Blessing. Na místech, kam si čeští autobusáci věší barvy svých oblíbených fotbalových klubů a fotky vytržené z kalendářů pro pány, si ti zambijští pověsí nápis ""God sees you" nebo "God have mercy". Ze dvou knihkupectví, které se mi až dosud podařilo v Lusace objevit, je 50% (ať se držíme statistik :-) ) katolických. Zvolila jsem dnes poněkud závažnější téma, tak se ho na závěr pokusím trochu odlehčit. Naše dobrovolnická komunita je ze třetiny německá - a tak mě nenapadlo nic lepšího, než že se začnu učit německy (mám ještě v živé paměti své dva pokusy naučit se rusky, tak i tohle prvotní nadšení beru dost s rezervou...). V pátek jsem se vypravila do jednoho ze dvou lusackých knihkupectví (toho nekatolického) pro učebnici němčiny. Ta, kterou jsem si nakonec odnesla, měla jednu výhodu (nebylo těžké se pro ni rozhodnout - byla jediná v celém obchodě) a jednu nevýhodu (od pohledu byla mizerná). Až doma jsem zjistila, že je ještě o něco mizernější, než jsem si původně myslela. V obsahu je prvních patnáct kapitol uvedeno francouzsky, takže učebnice slibuje, že vás naučí vyčasovat sloveso être, používat určitý a neurčitý člen le a un nebo vytvořit otázku pomocí est-ce que. Následující stránka obsahuje úvod, který začíná odstavcem pojmenovaným "Beginners aren´t imbeciles!". A zřejmě aby bylo tohle tvrzení hned vzápětí vyvráceno, dozvíte se v první kapitole, že "myš" je synonymem slova "kočka". Už teď se těším, co se dozvím v dalších lekcích...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 HJ HJ | 20. listopadu 2011 v 14:22 | Reagovat

Hm, až tu učebnici dostuduješ, myslím, že by se mi docela hodila, svou německou francouzštinu si rád vypiluju :-)

2 Kristýna Botková Kristýna Botková | 20. listopadu 2011 v 17:03 | Reagovat

spíš bych to nazvala francouzsko-anglickou němčinou :-)

3 Jana Sokol Jana Sokol | 23. listopadu 2011 v 20:39 | Reagovat

Mě zaujalo slovo DOMA- "..až doma jsem zjistila.." :-) tak už si tam asi zvykáš, co

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama