Někdo něco ví, ale nikdo neví, kdo to ví a co to ví.

28. listopadu 2011 v 17:18 | Kristýna Botková
Začnu dnes jednou užitečnou radou, kterou byste měli mít na paměti, až budete vybírat destinaci pro vaši příští dovolenou. Pokud patříte mezi praktické lidi, kteří potřebují mít vše dopodrobna naplánované měsíce dopředu, pokud vás vyvádějí z míry jakékoliv nepředvídané situace či odchylky od vašeho plánu a pokud vaší představě o dobrodružství odpovídá spíš potápění mezi žraloky, než půlnoční procházka předměstím Johannesburgu, o Africe ani neuvažujte.
Nepočítejte s tím, že to, co je běžné v Evropě, je běžné i tady. Tady se vám bude všechno jevit nepřehledné, nelogické, dezorganizované a marně budete hledat pravidla, která by vám pomohla se v tom chaosu aspoň trochu zorientovat. Aspoň ze začátku. O tom, že jízdní řády tu jednoduše neexistují, jsem se zmínila už několikrát. Vaší první reakcí bude údiv: jak vůbec může hromadná doprava BEZ jízdních řádů fungovat? Vaší druhou reakcí bude údiv: ona funguje! A v určitém ohledu i mnohem efektivněji než u nás! Prostě si "stopnete" jeden z mnoha autobusů projíždějících vaším směrem (respektive on si stopne vás. Když vás řidič uvidí kráčet podél silnice, už z dálky na vás bude troubit a mávat) a jednoduše si řeknete, kde potřebujete vystoupit.

Bohužel ne ve všem se vám tento skrytý řád podaří objevit tak snadno. Zapomeňte na pravidlo "co je psáno, je dáno" a raději akceptujte, že "papír snese všechno" - bude se vám tu žít snadněji. V pátek začaly v Auxiliu, našem odborném učilišti, závěrečné zkoušky. My učitelé jsme dostali rozpis dozorů, který po páteční zkušenosti můžeme s klidným svědomím hodit do koše. Já měla podle rozpisu dozorovat od jedenácti do jedné v Communication skills. V praxi to vypadalo tak, že už v 8:30 jsem byla nastoupená v kanceláři sestry Marie-Claire, ředitelky Auxilia, abych vzala dozor v Typing (psaní na počítači) za Christopha, který nečekaně musel odučit soukromou hodinu. Už ve dveřích mi sestra Marie-Claire vyčetla, že mám zpoždění (zkouška měla podle rozvrhu začít v 8:40 - tak nevím, možná další nevysvětlitelná časoprostorová smyčka, kterou má na svědomí zambian time...) a obratem mě poslala do učebny, kde jsem našla v plné práci u šicích strojů čtyři slečny. Kromě toho, že to příliš nepřipomínalo typing, jsem si při vší snaze nedokázala vzpomenout, že bych kdy v našem Auxiliu viděla studenty šití. V tomto trimestru byla otevřená pouze jedna třída: catering. Došla jsem k závěru, že bude nejjednodušší nelámat si s tím hlavu, stejně jako jsem neřešila, kdo je ta neznámá dáma, která mě po hodině dozoru přišla vystřídat. Bez protestů jsem opustila učebnu a padla do náruče sestře Marie-Claire, která mě poslala dozorovat do staré budovy školy na druhou stranu areálu City of Hope (přišlo mi docela bezpředmětné ptát se, o jaký jde předmět). Když jsem dorazila na místo, studenti v čele s Christophem (kterému se studentka na soukromou hodinu vůbec nedostavila) mi oznámili, že zkouška skončila před čtvrt hodinou. Očekáváme, že v podobném duchu se ponese celý příští týden.

Došla jsem k závěru, že někde v tomto prostoru musí existovat jakási černá díra, která buď zcela, nebo částečně pohlcuje většinu informací určených nám, dobrovolníkům. A tak se nám občas stane, že se ve 12:30 sejdeme hladoví před jídelnou, abychom zjistili, že kuchařky mají volno, protože je státní svátek. Že ráno v 7:30 stepujeme před prázdnou třídou, protože děti zůstaly kvůli pouličním bitkám vyvolaným prezidentskými volbami doma. Že ve středu marně čekáme na přednášku o zambijské kultuře, protože naše přednášející počítá se čtvrtkem... (Čekáním obecně tu člověk stráví hodně času, k dochvilnosti se Zambijci staví velkoryse. Alarmující ovšem je, že to asi bude nakažlivé: i sestra Ana, původem ze San Salvadoru, totiž pravidelně zapomíná na naše soukromé hodiny francouzštiny...) Takže pokud se za každých okolností potřebujete řídit nějakým pravidlem, nabízím vám následující: Někdo něco ví, ale nikdo neví, kdo to ví a co to ví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zu zu | 29. listopadu 2011 v 15:39 | Reagovat

... ze ti nekdo o pul pate odpoledne navrhne schuzku na dalsi den rano, a kdyz se tam dostavis, dany clovek tam samozrejme neni, a kdyz mu zavolas, udivene ti oznami, ze dnes je samozrejme statni svatek a prece nepracuje... :-D (stalo se mi dvakrat!)

2 zu zu | 29. listopadu 2011 v 15:43 | Reagovat

PS. Jo a nedochvilnost nakazliva JE - nejprve se vyvine jako ochranny mechanismus v situacich, kdy dorazis (na party, hodinu, schuzku, svatbu atd.) o dve hodiny pozdeji a stejne jsi prvni, co se tam objevi... Jen mam ted strach, abych treba na Stepana nepreslapovala u vas doma a hrozne se divila, jak to, ze jste ty vanoce uz oslavili beze me! :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama