Pedagogická porada po africku

12. prosince 2011 v 12:34 | Kristýna Botková
Už během své krátké učitelské kariéry v Česku jsem porady pedagogického sboru vnímala jako nutné zlo, které se ale s vyhlídkou toho, že po nich člověk zajde s kolegy na pivo, daly nějak vydržet. Tady se z nich ovšem stal hotový očistec: někdy se mohou protáhnout na rekordní čtyři hodiny a místo na pivo se po nich tak akorát můžete jít pomodlit růženec. I to by se dalo nějak přetrpět, kdyby se porada konala řekněme jednou do měsíce. Jenomže City of Hope se dělí na tři na sobě víceméně nezávislé sektory s vlastním vedením a personálem a tudíž i vlastními problémy a poradami. Což pro mě osobně v praxi znamená každý měsíc jednu velkou poradu se všemi sestrami a dobrovolníky, druhou poradu s pedagogickým sborem Auxilia a třetí poradu s vedením GART - domova pro naše holky.
Asi si dokážete představit, že udržet pozornost čtyři hodiny v kuse vyžaduje téměř nadlidské úsilí (zejména když se diskutuje v jiném, než vašem mateřském jayzce). A tak se před každou poradou modlím, abych nebyla zvolena zapisovatelkou, což je funkce, při které přesně tohle úsilí vynaložit musím. Navíc ne každý účastník porady je ochoten mi práci ulehčit, a dotyčného příspěvky do diskuse tak obvykle zůstávají nezaznamenány, protože mu prostě nerozumím.
Problém udržet pozornost ale evidentně nemám jenom já, ale i některé ze sester. Náš poslední hromadný meeting byl pro sestru Marie-Claire z Konga dokonce tak únavný, že si při něm na chvíli musela zdřímnout. To ovšem neuniklo pozornosti naší vrchní sestry Ryszardy, a tak když se Sr. Marie-Claire ocitla opět mezi námi, s neskrývanou škodolibostí ji požádala, aby aktuálně projednávaný problém přetlumočila do francouzštiny našemu italskému staviteli Lucianovi (Lucianova angličtina je bídná, za to mluví plynně francouzsky). Nakonec jsem důstojnost sestry Marie-Claire musela zachránit já a ujala se tlumočení sama.
Tato lehce trapná zkušenost ji ovšem neodradila od toho, aby nám na závěr meetingu uštědřila přednášku o dochvilnosti, která se mi jevila v tomto prostředí, kde všemu vládne zambian time, poměrně absurdní. A zřejmě aby demonstrovala, jak si to NEPŘEDSTAVUJE, hned další den dorazila sestra Marie-Claire na poradu Auxilia (jehož je ředitelkou) rovnou s jeden a půl hodinovým zpožděním - čímž zmeškala přesně polovinu našeho meetingu. S omluvou se neobtěžovala vůbec.
Někdy pro mě zarážející bývá i to, jaká témata se na poradách diskutují. Na posledních třech poradách Auxilia se projednávalo, zda koupit či nekoupit svatební dar pro jednu z přednášejících, Mrs. Chandwa. Ostatní členové sboru Auxilia se dohadovali o výši příspěvku, o typu dárku, o tom, kdo bude mít vybírání peněz na starosti a o termínu, kdy by peníze měly být vybrány (ten se s každou další poradou posunoval o měsíc, protože se pokaždé ukázalo, že ještě nikdo nic nepřispěl). Na tom by nebylo nic až tak divného, kdyby všem těmto debatám Mrs. Chandwa nebyla přítomná a kdyby se její kolegové netvářili, jako by tomu tak nebylo. Nakonec jediným, kdo přispěl, byl náš belgický dobrovolník Jan. Mrs. Chandwa se musela obejít bez svatebního daru a Jan, který před dvěma týdny odletěl zpátky do Belgie, se snad nikdy nedozví, že mu za jeho peníze byl koupen dárek na rozloučenou.


Náš "sesterský tým".
Nahoře zleva: Sr. Marie-Claire, Sr.Lucy, Sr.Charmaine, Sr.Ana, Sr. Agnes
Dole zleva: šéfová Sr. Ryszarda, Sr. Florence
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 7:39 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama