New Year in Livingstone (part 2)

8. ledna 2012 v 18:37 | Kristýna Botková
Zhruba před čtyřmi lety jsem poprvé zažila ten osvobozující pocit pramenící ze zjištění, že oslava Silvestra NENÍ povinností. Tehdy jsem zalehla do postele asi v deset večer s nepopsatelným pocitem úlevy, a od té doby se do oslav, pokud se mi nechce, jednoduše nenutím. A to i přesto, že pro mé známé je tahle skutečnost stejně šokující a podezřelá jako fakt, že nemám ráda psy a chutná mi dušená mrkev.
Tento rok, nepochybně působením zcela nového a exotického prostředí, jsem se opět dostala do slavící nálady a Nový Rok přivítala jak se na relativně mladého (jak mi jednou zalichotil jeden náš kroměřížský maturant - a to prosím bylo před dvěma roky!) a veselého člověka patří.
Na Silvestra v Livingstone to žije asi stejně jako kdekoliv jinde na světě. K naší čtyřčlenné dobrovolnické skupince se jedenatřicátého prosince připojilo pár známých z Lusaky, k nim jejich známí, pak známí známých... a najednou nás bylo celé stádo. Setkali jsme se tak s řadou kuriózních lidí kuriózních jmen (What´s your name? - It´s Private. - It´s private? Err...Sorry for asking...) Seznamování proběhlo podle zcela tradičního a předvídatelného modelu: když pánové nezaznamenali žádný snubní prsten, následovalo vyznání lásky a nabídka sňatku. Z odmítnutí se vzpamatovávali v průměru tak hodinu, po jejímž uplynutí zkusili štěstí u Janin a na závěr u Juliane (pořadí se pochopitelně měnilo v závislosti na tom, kterou z nás poznali jako první).
Noční Livingstone, stejně jako noční Lusaka, nemá reputaci toho nejbezpečnějšího místa pod sluncem (respektive pod měsícem) a bylo nám vřele doporučeno pohybovat se výhradně taxíkem. Služeb taxi služby obecně využíváme hojně - pokud cestujeme čtyři, vyplatí se to. Vyplatí se to pochopitelně ještě víc, pokud nás cestuje šest. Něco vás zarazilo? Říkáte si, že s řidičem se do auta nemůžeme vejít? To byste mě rozesmáli: čtyři lidi se na zadní sedadla pohodlně vměstnají a na sedadle spolujezdce je dost místa pro dva! Tímto způsobem jsme ujeli deset kilometrů dělící Viktoriiny vodopády a Livingstone a jsem přesvědčená, že náš řidič by si poradil i se sedmým pasažérem: v kufru je přece místa dost.
Co se bezpečnosti automobilové dopravy týká, nerada to říkám, ale v Zambii budete muset slevit i z jiných zásad, než je používání bezpečnostních pásů. Možná budete stejně jako já zděšení, když sednete do taxíku a vedle řadicí páky uvidíte stát otevřenou lahev piva. Můžete pochopitelně vysednout a zkusit jiný taxík, ale nejsem si jistá, že si moc pomůžete. Že si tu člověk dá při řízení pivo nebo dvě je docela běžná záležitost a moc s tím nenaděláte: buď se s tím smíříte, nebo budete všude chodit pěšky.
Řeka Zambezi a přírodní park přirozeně skýtá spoustu příležitostí k různým aktivitám: safari, projížďky na lodi, rafting, lety helikoptérou. Ke svému mírnému znechucení jsme se v cestovní agentuře dozvěděli, že ceny za zmíněné atrakce se pohybují v rozmezí sedmdesáti a dvou set dolarů, což konec konců nebyl jediný důvod, proč jsme se na dobrodružství tohoto typu rozhodli rezignovat (v den, kdy jsme přijeli do Livingstone, se při bungee jumping s jednou slečnou zrovna utrhlo lano. Ale přežila to, tak co z toho dělat vědu, skáče se vesele dál... Zajímalo by mě, jestli dostala svých 130 dolarů zpět).
Byli jsme pochopitelně trochu zklamaní, nakonec jsme z toho ale nevyšli úplně naprázdno, protože zaúřadovala náhoda. V neděli ráno jsem po cestě pro snídani narazila na jednoho známého z Lusaky, původem ovšem z Livingstone. Ukázalo se, že má kontakty po celém svém rodném městě a ve čtyři odpoledne už jsme byli nalodění na malé soukromé lodi a připravení na sunset cruise po Zambezi, s večeří na palubě zdarma. Zažili jsme nezapomenutelné odpoledne a večer a já si jen v duchu gratulovala, že jsem ráno vyhrála svůj souboj s leností a pro tu snídani se přece jenom vypravila!

Vítání Nového Roku:

sunset cruise na Zambezi:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Krtek Krtek | 10. ledna 2012 v 22:53 | Reagovat

Hehe, tak Jendelín před měsícem vezl v autě bandu kluků a jednoho i v kufru. Ale ten prej říkal, že nic moc :D Až někde uvidíš inzerát na taxikáře, pošlu Ti tam Jendelína i s životopisem :D
Jinak dušená mrkev je super :D

2 zu zu | 13. ledna 2012 v 22:39 | Reagovat

Sest v taxiku? Bah, nas se tam vlezlo i osm, plus dve deti :-)

3 Kristýna Botková Kristýna Botková | 14. ledna 2012 v 9:46 | Reagovat

no sedm, i s řidičem...ale uznávám, že kapacita vozidla nebyla plně využita :-)

4 HJ HJ | E-mail | 12. února 2012 v 23:32 | Reagovat

Jako všechno dobrý, super a tak... Ale s tou dušenou mrkví, to myslíš VÁŽNĚ???

5 Kristýna Botková Kristýna Botková | 16. února 2012 v 8:37 | Reagovat

Smrtelně! A taky mi chutnají játra a červená řepa!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama