Tři týdny v Mazabuce

20. května 2012 v 16:39 | Kristýna Botková
Můj pobyt v City of Joy se ze dvou týdnů protáhnul na tři, a tak vás i dnes zdravím z Mazabuky. Představy Sr. Marie o výzdobě místního projektu se ukázaly být velmi ambiciózní a za dva týdny zde strávené se mi nepodařily naplnit ani z poloviny. A tak si mě u našich lusackých sester vybojovala (a že to nebyl boj jednoduchý...) na další týden.
Sama za sebe můžu říct, že jsem se do Mazabuky v pondělí vracela velice ochotně. Zalíbilo se mi tu. City of Joy je v podstatě City of Hope v menším měřítku, holek tu bydlí kolem pětadvaceti a sestry jsou tu pouze tři. A přestože zde moje pracovní doba začíná kolem osmé ráno a končívá mezi pátou a šestou odpoledne (s jeden a půl hodinovou přestávkou na oběd), připadám si tu stále jako na příjemné relaxační dovolené. Moje pracovní chitenge (kus látky, které zde ženy nosí uvázaný kolem pasu, sloužící v podstatě za zástěru) je barvami ztvrdlá tak, že se v ní téměř nedá chodit, spotřebovala jsem už dvě sady štětců (ano, i štětec se dá "spotřebovat", pokud malujete na zeď drsnou jak nejhrubší šmirgl), terpentýnem smrdím i po půlhodinové sprše a barvy zažrané pod nehty se nezbavím už asi nikdy. A cítím se maximálně spokojená.
V Mazabuce jsem se po měsíci shledala také se svými bývalými spolubydlícími Puleng a Tlhakiso (viz. http://rokvzambii.blog.cz/1204/rodice-a-spolubydlici-si-clovek-nevybira-ii), které ve své cestě za kariérou řádových sester postoupily na druhou úroveň a absolvují ji právě v City of Joy. Vzhledem k tomu, že snídaně, obědy a večeře míváme společně, má Tlhakiso dokonalý přehled o každém soustu, které pozřu. Přestala mě tedy pronásledovat s odpoledními svačinami a začala se místo toho soustředit na to, abych nechodila bosá, mazala se opalovacím krémem a nepila víc než čtyři kávy za dopoledne.
Pokud mám tento článek věnovat Mazabuce a City of Joy, pak nemůžu vynechat fascinující osobnost sestry Marie. Sestře Marii, Italce, potáhne na sedmdesátku a tady v Zambii žije už přes dvacet let. Od našich lusackých sester jsem dostala kontakt právě na ni a když jsem před třemi týdny nasedala v Lusace do taxíku směr Mazabuka, poslala jsem jí dlouhou a důkladně promyšlenou zprávu vysvětlující kdo jsem, proč píšu, kdy přijedu, kam přijedu a na závěr pochopitelně vyjádřila upřímné nadšení nad nadcházejícím pobytem v City of Joy. Sr. Maria odpověděla "OK". Po prvních asi deseti vteřinách od našeho osobního setkání jsem ale pochopila, že jak je skoupá na psané slovo, tak je štědrá na to mluvené. Přidejte k tomu silný italský přízvuk, frekvenci sto padesáti slov za minutu, gestikulaci fackující vše v okruhu dvou metrů a hlas, který prorve bubínky i netopýrovi a budete mít docela přesnou představu o osobnosti této italské sestry.
Hned první den u oběda mě Sr. Maria podrobila křížovému výslechu. (Jenom jedna sestra?...tak dva bratři, nevlastní.... takže rodiče rozvedení? hmm hmm..., manžel...snoubenec...přítel... žádný? hmm hmm...no možná ve tvém věku už to není tak snadné...Do kostela nechodíš?! ani tvoji rodiče?!! Ani tvoji prarodiče?!!! hmm...hmm...)
Sr. Maria se nám stará u jídla o zábavu. Včera nás při večeři bavila historkami z márnice, kterou musela projít třikrát tam a zpátky, než se jí podařilo identifikovat tělo bývalého řidiče City of Hope. Pro odlehčení tématu přidala historku z opačného konce člověčí životní dráhy a za pomoci pomerančové slupky a příborového nože názorně předvedla, jak probíhal první porod císařským řezem, u kterého asistovala. Následujících pět minut nás bavila imitací bizarního způsobu modlení jednoho z pozůstalých na pohřbu, kterého se den před tím zúčastnila. Na úplný závěr večeře zjistila, jak nesmírně zábavné je skočit Sr. Agnes do řeči ve chvíli, kdy se zrovna chystá k závěrečné modlitbě. A když si uvědomila, že tento vtip nebude vtipný víc než dvakrát, pokusila se k této taškařici zlanařit i mě (now it´s your turn! say something! say something!)
Slyšeli jste někdy výraz "veselá kopa"? Já na jeho ztělesnění narazila v Zambii, Mazabuce, City of Joy. Obávám se, že odteď mi budou všechny naše společné dobrovolnické obědy připadat poněkud suchopárné.

Welcome to City of Joy


Sr. Maria se chystá blahopřát k narozeninám jedné z holek ze City of Joy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama