Tři sezóny a módní diktát

13. června 2012 v 15:19 | Kristýna Botková
Kdybyste se rozhodli vypravit se touhle dobou do Lusaky za žhavým africkým sluncem, čekalo by vás trpké zklamání. Zhruba začátkem dubna jsme pozvolna přešli do dry cold season (suchého chladného období) a když mi bylo řečeno, že v červenci bude ještě hůř, konečně se mi podařilo najít na svém návratu do ČR nějaké pozitivum: pojedu se z Afriky domů ohřát! Začalo to nenápadně před měsícem přidáváním vrstev při našich večerních posezeních pod insakou. O týden později jsem zjistila, že mi ráno od pusy stoupá pára. Další týden jsem bojkotovala svou pravidelnou večerní sprchu, protože jsem se neodvážila svléct a nahá čekat, než ze sprchy začne vytékat něco aspoň vzdáleně připomínajícího teplou vodu. A teď jsem se dostala do fáze, kdy spím v pyžamu, s tlustýma ponožkama na nohách, ve spacáku a přikrytá dalšími dvěma dekami. A stejně je mi zima. Rýmu mám už tři týdny a jestli se v červenci ještě ochladí, tak se zcela vážně obávám, že tu umrznu.

Zambijský rok se dělí na tři roční období. V září a listopadu je to období horké a suché, od prosince do března horké a deštivé, od dubna do srpna pak studené a suché. Většina území Zambie včetně Lusaky se nachází v nadmořské výšce přesahující 1000 metrů, proto tu až na výjimky (kterou je například jih země) nezažijete opravdu vražedná vedra příznačná pro jiné africké země. V horkém suchém období však například v Livingstone teploty nezřídka přesahují čtyřicet stupňů, což bych jako středoevropanka snášela poměrně těžce. V období dešťů zasáhnou zemi bouřky, které v Evropě zažijete jen zřídkakdy. Přiženou se náhle a nečekaně, s ohromující prudkostí lámou stromy, strhávají reklamní billboardy a způsobují časté výpadky proudu. Dětem znemožní dostat se do školy, jejich rodičům do práce. Cesty promění v řeky, pole v bažiny, oblohu protkají hustou změtí blesků. Nakonec se stejně náhle, jako se rozpoutaly, přeženou, objeví se žhavé slunce a do hodiny vše vysuší. To se může zopakovat i několikrát za den. Období dešťů není také nejvhodnější dobou pro turistické návštěvy: většina přírodních parků se během něj stává téměř nepřístupnými. S poslední bouřkou se pak postupně začíná ochlazovat a v době, kdy se v Česku začínám radovat z prvních hřejivých slunečních paprsků, tady vyrážím do obchodů pro svetry a ponožky.

Že jsem však z evropských mrazů přece jenom trochu otužilejší, než naše holky, jsem zpozorovala v době, kdy teploty poprvé klesly ke dvaceti stupňům. Naše svěřenkyně na to zareagovaly tím, že se zabalily do prošívaných bund, rukavic, šál a kulichů, zatímco já stále odolávala v tričku s krátkým rukávem. V poslední době se tu tak začaly objevovat pozoruhodné módní kreace. Holky mají zakázáno nosit kalhoty. V tomhle ohledu jsou naše sestry značně konzervativní. Pro holčičku sukýnka, pro chlapečka kalhoty. Naše Mummies by vám to vysvětlily s odzbrojující logikou: dívka, která nosí kalhoty, se nikdy nevdá. (Kdo ví, možná na tom něco je. Kromě tohoto nařízení zde existuje další, zakazující holkám pěstovat si dlouhé vlasy. Dovedu si představit, že kdyby se některé z našich holek s krátkým sestřihem na hlavě ještě k tomu oblékly do kalhot, těžko byste určovali, jakého jsou vlastně pohlaví). A tak se nám tu začaly objevovat modelky v letních sukýnkách, pletených čepicích, tlustých podkolenkách, žabkách a prošívaných bundách. Když do toho ještě zapracují školní uniformu, bývá výsledek skutečně originální.

Na rozdíl od mnoha jiných afrických zemí, kde nahota rovná se přirozenost, se Zambie jeví značně prudérní. Sukni nad kolena tady v City of Hope mohou nosit jen ty nejmenší holky. Odhalená bedra jsou vnímána téměř jako vulgární, a tak když se vám náhodou vyhrne tričko, můžete si být jistí, že do pěti vteřin k vám někdo přiskočí, a začne ho urputně stahovat zpět na své místo. Určitému módnímu diktátu podléháme i my dobrovolníci. Když jsem si hned první týden po příjezdu oblékla v pětatřiceti stupních tílko odhalující polovinu zad, vzala si mě Sr. Ryszarda diskrétně stranou a opatrně mi vysvětlila, že podobné odvážné módní výstřelky zde budu muset ze svého šatníku vyřadit. Na šortky tady můžete rovnou zapomenout, řiďte se jednoduše pravidlem "knees-are-not-to-be-seen". Pokud to nebudete respektovat, upozorní vás Sr. Ryszarda na nepatřičnost výrokem typu : "Kristyna, your WHOLE body is coming out!"

Většinou těchto pravidel se však necítím být nijak omezená (už jste mě taky někdy viděli v šortkách či minisukni?). Naopak, hned když jsem se poprvé v Lusace prošla po tržišti, okamžitě jsem pochopila, že jsem se narodila ve špatné zemi. Pestrobarevný výběr dlouhých sukní, šátků, náramků, náhrdelníků a náušnic mě okamžitě okouzlil - postupně jsem se na místní způsob oblékání adaptovala do té míry, že si mě Zambijci i turisté běžně fotí s komentářem "You look so african!" a kolemjdoucí mě oslovují "Mama Africa" ("Mama" je v Africe běžné zdvořilé oslovení pro ženu). Po návratu si budu jen těžko zvykat na nudu evropského šatníku. Obávám se ale, že natáhnout na sebe některý z mých afrických outfitů třeba v Přerově, dřív nebo později by mě někdo zastavil a požádal mě, abych mu z karet vyvěštila budoucnost.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama