Botswana & Namibia trip: Na cestě (ožralý Nigerijec a rozzuřená sibiřská babička)

14. července 2012 v 8:37 | Kristýna Botková
Pomalu jsem se smiřovala se skutečností, že se za celý rok svého pobytu v Africe nepodívám do jediného přírodního parku, když mi v půlce dubna přišel e-mail od mého strýce, ve kterém mě informoval o jeho plánované výpravě do Botswany a Namibie a zeptal se mě, jestli nemám chuť se k němu připojit. Co byste na takovou otázku odpověděli vy? A tak jsem si měsíc před plánovaným návratem do ČR vyprosila u sester týden volna a minulý týden ve čtvrtek ráno vyrazila na cestu.
S mírným překvapením jsem si zpětně uvědomila, že z osmi dnů své dovolené mi přesně polovinu zabrala cesta (zahrnuji v ni i den v Maunu, Botswaně, strávený čekáním na strýcův příjezd) a polovinu samotná dovolená. Pokud se teď ptáte, jestli mi ty čtyři dny v přírodních parcích za to stejně dlouhé cestování stály, pak bez váhání odpovídám: Ano, stály. A nejen to. Čtyřdenní cesta rozdělila mou dovolenou na dvě zcela odlišné části co do průběhu, ale zcela rovnocenné co do zajímavosti.

Existují lidé, kteří by ze strachu, že se na cestě unudí k smrti, raději nejeli nikam, než by cestovali sami. Pro mě však osamělé cestování představuje jedinečnou příležitost setkat se s lidmi, které bych jinak - doprovázená rodinou či přáteli - nikdy nepoznala.
CoH jsem opouštěla ve čtvrtek ráno s tím, že v sobotu odpoledne se sejdu se strýcem, tetou a bratrancem v botswanském Maunu, který je díky své pozici při deltě řeky Okavanga považován za hlavní turistické město země. Jak je mým dobrým zvykem, přípravu, plánování a organizaci jsem tradičně podcenila (zní to lépe než "ignorovala") a z Lusaky jsem vyrážela bez jediného zarezervovaného noclehu a jen s mlhavou představou, jak se do Maunu dostanu. Nakonec není hlavní sezóna a jedno místo v backpackers se vždycky najde. A na cestu se nějak doptám. První den jsem měla v plánu dostat se Livingstone, následující den se přepravit do Maunu a třetí den tam vyčkat do odpoledne, než z výpravy v deltě Okavanga dorazí moje rodina.

Pro ty z vás, co výraz "backpackers" slyší poprvé v životě (tak jako já, než jsem dorazila do Lusaky), jen krátké vysvětlení: backpackers je rozsáhlá mezinárodní síť cenově dostupných a příjemných hostelů pro turisty, kteří nepotřebují přehnaný komfort (seženete tam samozřejmě i jedno či dvoulůžkový pokoj, většinou vás však ubytují se třemi až sedmi dalšími lidmi). V backpackers to většinou žije, tady narazíte na lidi opravdu z celého světa - proto tam ráda chodím a tam jsem také zamířila hned po příjezdu do Livingstone. Recepční mě zavedla do čtyřlůžkového pokoje, jehož polovinu už obývaly dvě rusky mluvící dámy (později jsem se dozvěděla, že jsou ze Sibiře) - usoudila jsem, že půjde o babičku s vnučkou. Na pokoji jsem zastihla pouze babičku, která sice nerozuměla ani slovo anglicky, o to víc si však chtěla povídat. Následoval velice bizarní a vyčerpávající dvacetiminutový rozhovor splácaný z češtiny, angličtiny, trosek mé ruštiny, pracně lovených z hlubin zapomnění a pochopitelně řeči těla. Zachránila jsem se útěkem do města, kde jsem měla sraz s učitelem dramatické výchovy na University of Zambia, kterého jsem den předtím potkala v Lusace v supermarketu. Stejně jako já ve čtvrtek cestoval do Livingstone, pozval mě na pivo a strávili jsme asi hodinu a půl příjemnou konverzací. Protože jsem se moc necítila na to strávit zbytek večera na pokoji debatou se stařenkou ze Sibiře, sedla jsem si po návratu do backpackers k bazénu. O deset minut později už jsem byla v družném a nesmírně zajímavém rozhovoru s Nigerijcem pracujícím pro neziskovou organizaci chindren in wilderness, která zakládá školy nejen v africké divočině. Se vzrůstajícím počtem vypitých vodek se bohužel příjemný společník postupně změnil v dotěrného otrapu a - co bylo horší - ve čtvrtého nocležníka na našem pokoji, s postelí přímo nad tou mou. A tak když se ve čtyři ráno vrátil z nočního tahu po Livingstone, naprosto ten jeden a půl metrový výstup nezvládnul a zřítil se z výšin svého lůžka přímo na mě. Kdyby vás zajímalo, jak vypadá taková konfrontace ožralého Nigerijce válejícího se po zemi a rozzuřené sibiřské stařenky, zajeďte si někdy do backpackers.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama